Relační databázi tvoří tabulky, které se skládají ze sloupců a řádků. Sloupce jsou určeny atributy (vlastnostmi) entity a řádky pak tvoří jednotlivé záznamy Entity. Každý atribut je určen datovým typem, kterým může být reálné číslo, celé číslo, řetězec znaků, datum, logická hodnota nebo dokonce nedefinovaný typ libovolné velikosti zpravidla označovaný jako BLOB. Spojením sloupce a řádku vzniká buňka, která může obsahovat hodnotu daného typu. Více relačních tabulek a vazby mezi nimi mohou tvořit ucelený soubor organizovaných informací, který nazýváme relační databáze.
U relačních tabulek je důležité, aby jeden atribut byl vyhrazen pro jedinečnou identifikaci záznamu, to znamená, že v databázi nesmí existovat dva a více záznamů se stejnou hodnotou takového atributu. Tento atribut je tedy identifikační a slouží k jednoznačné identifikaci každého záznamu. Bývá zvykem takový atribut označovat ID a doporučuji k jeho názvu přidat název tabulky, protože některé databáze vylučují duplicitu názvu atributů při definování některých vazeb. Takový atribut zpravidla slouží pro vytvoření primárního klíče. Primární klíč zajistí urychlení práce s daty v tabulce a umožňuje vytvářet vazby mezi tabulkami. Protože také slouží jako základ pro vytváření datové integrity, vyžaduje jedinečné hodnoty. Pro tento účel se tedy dobře hodí právě zmiňovaný atribut ID. Jako datový typ se často volí celé číslo, protože se jedná o úsporný formát a s takovými klíči pracuje databáze velice rychle. Databáze většinou umožňují jako primární klíč definovat více položek. V takovém případě je vyžadována jedinečná hodnota pouze všech složených položek.
